Můj osobní příběh, vlastně takový rodinný příběh…

Jmenuji se Ludmila Rumánková Mužikovská.a vyrostla jsem v zemědělské rodině. Abychom se dostali k tomu, proč jsem jednou nohou stále v zemědělství, přestože jsem původně vystudovala pedagogickou fakultu, tak se musíme dostat k začátku.

Dětství mojí maminky

Moje maminka vyrůstala v hospodářství s dědečkem a babičkou. Nechodila do školky a tak většinu dní trávila na poli, ve stodole a v chlévě. Už v dětství si vysnila, že bude pracovat na statku. Podnikla pro to všechny nezbytné kroky. Rozhodla se jít vystudovat střední zemědělskou školu v Rožnově pod Radhoštěm, která je mimochodem fakt cool, taková trošku jako škola v Bradavicích Harryho Pottera, protože ty jejich slavnostní vánoční večeře celé školy nejsou snad nikde jinde…už jim chybí jen ty levitující svíce…

Po maturitě chtěla jít studovat Mendelovu univerzitu v Brně, ale bohužel neuspěla v prvním kole přijímacích zkoušek a tak se rozhodla jít rovnou do praxe. Nastoupila tedy rovnou do zemědělského družstva na pozici agronoma, resp. agronomky a byla tak jedinou ženou agronomkou v podniku. Jak plynul čas, založila rodinu, rozhodla se s mým tátou postavit dům, narodil se jim můj bratr a víte co? Nakonec se ji přitom všem podařilo dostudovat i tu Mendelovu univerzitu v Brně. V revolučním roce jsem se potom narodila já. V době, kdy mi byly 4 roky, se začali dít věci…

Porevoluční období

Docházelo k přerozdělování majetku družstev, došlo k obměně vedení… Zkrátka byla to náročná porevoluční doba plná změn. Tato doba se zásadně lišila od dob našich prababiček tím, že lidé chodili do svého zaměstnání a již neměli chuť ani možnosti vrátit se k hospodaření na svých pozemcích, tak jako jejich dědové a babičky. Nastala tedy oprávněná obava:„Jak bude zemědělství v našem regionu fungovat bez družstva a jaký to bude mít dopad na naši okolní krajinu?”

Těžké začátky

Proto se máma rozhodla, po dohodě s mým tátou, že si zkusí pronajmout budovy a pozemky bývalého družstva. Doba to nebyla jednoduchá. Moji rodiče nejsou ani šlechtického rodu ani porevoluční restituenti, takže v kapse rozhodně neměli žádný kapitál. Jsou to skromní lidé, kteří vnímají, že jim byla půda i majetek pouze propůjčen a oni ji na velmi krátkou dobu spravují. Jsou to laskaví lidé, kteří vidí dál, než za okna svého domu. Jsou to lidé, kteří pozitivně ovlivňují krajinu i životy mnoha lidí v našem okolí.

Rodiče tehdy stavěli dům, v kapse ani bance neměli žádný kapitál, táta měl vážné zdravotní problémy a my jsme byli ještě malé děti. Teď si říkáte, že tohle asi nejsou ideální předpoklady k tomu začít úspěšně budovat velikou ekofarmu. Naštěstí tím největším předpokladem k úspěchu byla pracovitost a skromnost, která mým rodičům nechyběla a nechybí.

Současnost

Čas plynul, budovy bylo potřeba opravit, nakoupit novou zemědělskou techniku a především se denně starat o dobytek, připravovat krmiva, hospodařit na půdě a v neposlední řadě připravit výplaty pro naše kolegy. Spolu s tím postupně přišla myšlenka na přechod k ekologickému zemědělství. On to, ale popravdě zas takový přechod nebyl. My jsme tak vlastně hospodařili od našeho prvopočátku. Máminou myšlenkou je hospodařit tak, jako to dělala její babička s dědečkem. Jen s tím rozdílem, že může využít poznatky a zkušenosti z bývalého družstva a zemědělských škol, dnešní zemědělskou techniku a moderní technologie. Každopádně v roce 2001 jsme oficiálně zažádali o přechod k ekologickému způsobu hospodaření.

V současné době naše ekofarma produkuje hovězí maso a mléko v bio kvalitě. Hospodaří v malebné valašské krajině, poskytuje zaměstnání na venkově a poslední dobou se také zapojuje do vzdělávacích aktivit.

Co je mým úkolem na farmě?

A teď zpátky ke mně. Co tady vlastně dělám? V nějaké mezinárodní firmě by mou pozici určitě pojmenovali velmi honosně, něco ve smyslu - produktový manager a PR manager. Nicméně já to vidím docela jednoduše. Mám na starost objednávky, prodej výrobků, komunikaci se zákazníky a poslední roky se taky snažím více otevřít farmu veřejnosti a dětem, třeba v rámci výuky. Tímto jsem si dokonale propojila dvě činnosti, které miluji, učitelství a zemědělství.

Původně jsem o práci v zemědělství vůbec nepřemýšlela, proto jsem se rozhodla studovat pedagogickou fakultu a dlouhou dobu si taky pohrávala s myšlenkou v oblasti gastronomie. Možná právě proto, že mě rodiče žádným způsobem do práce v zemědělství nenutili, jsem se rozhodla z ní neutéct a naopak zůstat a najít si v tom to své.

I když…kdysi to, že jsem ze zemědělské rodiny, svou výhodu mělo. Na rozdíl od svých kamarádů jsem neměla problém sehnat letní brigádu a tak docela dobře vím, kolik dá práce vyfoukat fukarem osivo, kolik puchýřů stojí každodenní přehrabování osiva, tak aby nezplesnivělo, kolik je to prachu při škrábání omítek, kolik je potřeba barvy na natírání zábradlí, jak náročné je ruční trhání plevele v lánu, kde nevidíte konce, kolik pastelek potřebujete pro zakreslování do map, kolik papíru spotřebujete pro přípravu smluv, nebo kolik káv vypijete při doplňování údajů do portálu farmáře dlouho do noci...

Ostatní kolegové

Dnes v naší ekofarmě pracuje 21 lidí, kteří denně pečují o naše zvířata a půdu v našem okolí. Odvádějí těžkou a záslužnou práci navzdory rozmarům počasí. Především díky nim se k lidem v našem regionu dostává kvalitní produkt. Naši kolegové mají zásluhu na tom, jak malebná, krásná a bohatá je krajina v našem okolí.

Jsem ráda, že v ekofarmě figuruje celá naše rodina, že spolu umíme pracovat i sedět u nedělního obědu. Táta, jako ten, který poskytuje velikou podporu a zázemí nám všem, včetně vnoučat, a přesto hlavní mechanizátor ve své veliké dílně. Máma, jako hlavní šéfová s velikým sociálním cítěním a citem pro přírodu. Můj bráška, jako nositel myšlenek, kam nás posunout a jaké technologie zvolit a já, která má na starost prodej produktů a vzdělávací aktivity na farmě.

Čeho si nejvíce cením na práci v zemědělství?

Na práci v zemědělství si nejvíce cením toho, že je to práce v reálném čase. Máte možnost prožívat přítomný okamžik tady a teď. Žijete v souladu s přírodou, ctíte roční období, vnímáte počasí každého dne, děláte smysluplnou práci, protože co bylo v historii člověka víc, než zajištění každodenního pokrmu?

V zemědělství jsou potřeba přemýšliví lidé, protože ovlivňují celou krajinu.

Ludmila Rumánková Mužikovská